R O Z H O V O R Y


INTERVIEW S JANEM VOZÁRY: PROHLÉDNUTÍ

  • Jak se cítíš po šesti letech s Oceánem?

    • Trochu jsem unavený, ale šťastný. Dosáhl jsem některých svých snů a realizoval a prosadil své představy o hudebním projevu a stylovém zaměření. Únava se dostavuje především vinou časového presu a nezodpovědnosti a omezenosti některých lidí, s kterými jsme nuceni jednat. Těch problémů, které nás pronásledovaly na začátku, už není tolik, ale zase se vynořily další. Je to nekonečný kolotoč.
    Až donedávna jsem viděl Oceán jako smysl života, ale v určité době jsem byl donucen vidět to jinak, což mne psychicky deptá. Přesto jsem rád, že s touto poměrně dobře sehranou partou mohu hrát. Byl jsem u toho, když tato loď vyplouvala a chci na této lodi zůstat alespoň jako plavčík až do ztroskotání nebo zaplutí do konečného přístavu. Otevírá se mi zcela jiný pohled na věci a moc se těším na budoucnost.. Všechno je před námi.
  • Tvé nejsilnější vzpomínky z dětství?

    • Strávil jsem je na Šumavě a v Nízkých Tatrách. Mé vzpomínky na toto období vyvolávají znovu pocity, které bych nazval stesk po neopakovatelném. Vybavuje se mi spousta zážitků. Patrně se snažím při skličujícím pocitu vzdalování se, všechny ty vzpomínky uchovat a podržet si je v paměti co nejdéle. Opravdu nevím které jsou nejsilnější, a které méně silné. Dala by se z toho sepsat kniha. Asi nejčastěji vybavovaným zážitkem se mi jeví scenérie přírody. K ní mám silný vztah. V dětství jsem ji i vyhledával. Vzpomínám si s určitým zachvěním na pocity, které jsem měl při pohledu na paprsky slunce, procházející mezi větvemi a listy stromů. Měl jsem pocit, že do mě vstupuje něco krásného a silného. Z těchto zážitků těžím dodnes. I dnes mne dny v lese naplňují štěstím.
    Druhým velice silným a nezapomenutelným zážitkem byly hvězdné noci, kdy jsem hleděl vzhůru a přemýšlel o vesmíru. Vzpomínám si živě, že jsem se snažil domyslet konec vesmíru a dál, ještě dál... To se ve mě všechno sevřelo, neboť jsem měl pocit nekonečnosti, neohraničenosti. Postupem času jsem si pohled na vesmír trochu změnil a rozšířil, ale pocit sounáležitosti mi zůstal dodnes.
  • Tvůj největší životní sen?

    • Chtěl bych se co nejvíc přiblížit vesmíru, bohu a duchovnímu světu.
  • Jak reagují tvoji rodiče na vaši hudbu a image?

    • Hudba se jim líbí a považují se za naše skalní příznivce. Image byla vždy diskusním tématem v rodině, ale až na občasné zděšení, chápou ji jako součást našeho života.
  • Z čeho máš v životě největší strach?

    • Ze stáří. Ne z blížící se smrti, tu vidím pozitivně, ale ze stařecké nemohoucnosti a smutku. Považuji stáří za velmi tragické období, neboť jeden život končí a nový ještě nezačal. Bojím se trochu umírání v bolestech a nemocích. Smrt pak přináší vysvobození z tohoto utrpení. Občas mne trochu skličují představy, že ono poslední období jednoho života se nezadržitelně blíží.
  • Jak se vyrovnáváš s depresí?

    • Poměrně dobře. V podstatě depresemi příliš netrpím. Když už příjde, jde většinou o krátkodobé chmury, které zaháním mnoha způsoby. K vyrovnání se s depresemi mi stačí pohled na přírodu, hezký slunečný den, hvězdná obloha, uvědomnění si práce, která mne v souvislosti s hudbou čeká... Jsem šťastný člověk a většinou v pohodě. V meditacích se vždy od všech problémů odreaguji.
  • Jaký okamžik ve svém dosavadním životě považuješ za nejdůležitější?

    • Narození.
  • Co pro tebe znamená slovo láska?

    • Slovo láska pro mne znamená jen slovo, ale láska pro mne znamená všechno, celý můj život.
  • Tvé největší životní zklamání?

    • Někteří lidé. Vždy jsem miloval lidi a život. O to větší je mé zklamání po poznání některých skutečností, uvědomnění si reality. Trochu jsem zklamán i sám sebou, neboť jsem naivně věřil nějakým ideálům a nyní zraněn, tvrdě probuzen, si to teprve všechno uvědomuji. Přirovnal bych to k lovu perel: Jedni sedí na loďce a vymýšlí, jak perly loví a kde je hledat. Druzí se pro ně potápí a tahají je ze dna na hladinu. Když je loďka plná, tak ti, co jsou v loďce, odjedou perly zpeněžit a těm pod vodou odříznou lano. Je to velmi důležitá zkušenost. Naštěstí stále platí, že kdo se povyšuje, bude ponížen. V porovnání s věčností jsou to malichernosti a to je dobře.
  • Kdo či co ti dává sílu k tomu, abys dělal to, co děláš?

    • V první řadě silná závislost na hudbě, kterou bych přirovnal k závislosti drogové. Za druhé bezvadné zázemí v rodičích a manželce, kteří mě podporují.
  • Jaký je tvůj názor na náboženství a víru vubec?

    • Jsem věřící člověk bez vyznání. Řazení se k náboženským směrům řádům a kastám jsem vždy považoval za velice oklešťující a svazující duchovní otroctví. Jsem přesvědčen, že pravá cesta k Nejvyššímu vede právě osvobozením se od všech pout svazujících svobodného lidského ducha. Jde většinou o všelijaká dogmata, která se snaží vtěsnat víru v Boha do forem vytvořených lidským myšlením, což však znamená násilné snižování a znehodnocování všeho božského. Světlo Nejvyššího dostane se k nám ve své nejčistší podobě až když si sejmeme pásku z očí. Církve se až příliš vzdálily Bohu a právě svými svojskými výklady víry v Něho. Cesta k Bohu je otevřena každému člověku. Víra by měla být živá a tudíž být více než přesvědčením, měla by se stát skutkem. Věřím, že kdo má v sobě pevnou vůli k Bohu, a dává svým myšlenkám čistotu, najde cestu k Nejvyššímu.
  • Vztah mezi tebou a tvojí hudbou?

    • Velice úzký. Nedovedu si svůj současný život bez hudby představit. Rozhodl jsem se tomu věnovat všechno. Je to má realizace některých mých snů a přání. V určitém období mého hraní jsem si uvědomil, co chci vlastně dělat a jakým směrem se dát. To se mi z velké části podařilo zrealizovat. Nyní zbývá prohlubovat a rozšiřovat tento dosažený bod. Čím oddaněji se do hudby ponořuji, tím větší mi přináší uspokojení. Stále více pociťuji, jak je tento vztah silnější a hlubší.
  • Co čteš?

    • Nemá asi smysl se dopodrobna zabývat jednotlivými knihami a autory. Omezí se na okruhy literatury, které mne nejvíc přitahují: především knihy orientované na hermetizmus, mystiku, filozofii, náboženství, učení Orientu, východní kultury, historii, okultismus, židovské otázky, mytologické příběhy umění.
    Z časopisů čtu revue Vokno, týdeník Reflex, Rock and Pop. Pak také časopisy odborné, zaměřené na hudební nástroje a technologie s nimi související.
  • Kdo patřil mezi tvé idoly v mládí a kdo dnes?

    • V dětství postavy a hrdinové z historických, mytologických a mystických příběhů a filmů. Dnes mám idoly jiné, ale úcta a obdiv k těm původním mi zůstala dodnes.
  • Tvůj dívčí ideál?

    • Moji představu o dívčím ideálu splňuje manželka.
  • Oblíbený politik?

    • Václav Klaus. V názorech na politiku jsem směrován doprava a proto mi vyhovuje.
  • Myslíš si, že jde spojit politiku s hudbou?

    • Naštěstí ano. Spousta takzvaných hudebníků si postavilo svou kariéru právě na tomto spojení. Někteří z toho žijí dodnes. Osobně bych se chtěl tomu vyhnout, neboť si myslím, že muzikant má především hrát a politik se má o něj starat, má být správcem věcí veřejných. To se týká i sociálních témat v hudbě, neboť sociální otázky jsou vlastně taky politikou. Hudba by měla zůstat čistou.
  • Čeho bys chtěl hudbou dosáhnout?

    • Především oslovení druhých. Hudba je jednou z forem, kterou to jde. Pokud svou činností přináším radost druhým, pak je to pro mne radost dvojnásobná. Je to největší odměna za to co dělám. Chtěl bych aby se lidé zamysleli trochu hlouběji nad tím, co jim chci sdělit, k čemu chci obrátit jejich pozornost. Chtěl bych dosáhnout seberealizace co možná nejkladnějším způsobem. Chci se pokusit vyslovit nevyslovitelné a vyjádřit ten tajemný svět v hloubi lidské duše.
  • Myslíš často na smrt? Věříš v posmrtný život?

    • Občas ano. Nemám strach ze smrti, ale jak už jsem řekl, z její podoby. Jsem smířen s koncem, ale zneklidňuje mne, že nevím kdy příjde. Je to v podstatě otázka celého lidského života - čekání na smrt. Ta se zjeví náhle. Pokud člověk není na tento okamžik připraven, pronásleduje ho a traumatizuje po celý život. Věřím v posmrtný život a inkarnace. Proto mne pomyšlení na smrt neděsí. Každý bude v příštích životech takový, jaký je jeho charakter v životě současném a co si přinesl ze životů předešlých. To je v podstatě nekonečný řetězec vesmíru, neměnný zákon ve stvoření, který vždy přináší zpětné účinky - karmu. Věčný a bez konce je koloběh stvoření - v trvalém vznikání, zániku a znovu vytvoření.
  • Co chceš aby bylo napsáno na tvém hrobě?

    • Nevím.


    Z knihy: Něco končí, něco začíná


    << zpět

    Správa stránek - PETR_2000 * Webdesign a správa MISHKA * 1999